| | AUTOR: Makrela Effenburgerová
| HUDEBNÍ REPORT| |

V brněnském klubu Fléda se ve středu 19.4. sešla punková „kavárna,“ která si do pusy nasype zrnka, namele si je vlastními zuby a vařící vodu si naleje přímo do krku. Před osmou večer jste mohli na ulici před klubem potkat jak pankáče s číry popíjející krabičák, tak nějaké ty hipstery v sekáčových kabátech i lidi, kteří už stihli vychovat další generaci. Ten večer všichni pogovali se všemi a po konci se navzájem poplácávali po zpocených ramenou.

Jako první vystoupila česká kapela Rabies z Bystřice pod Pernštejnem a musím říct, že start to byl opravdu hvězdný. Dokud členové kapely nepromluvili, neřekli byste, že jde o Čechy – zvuk mají skutečně světový a pevně věřím, že v budoucnu si na zahraniční scéně vybojují své místo. Od začátku vystoupení pod pódiem rostl dav vesele pogujících lidí a ať už to byli fanoušci kapely, či diváci, které hudba Rabies chytila za srdce, šlo o znamení, že večer to bude opravdu parádní.

Na zbytečné řeči mezi jednotlivými skladbami nebyl čas, ale na několik vět komentujících současnou politickou situaci, jak už u nás doma, tak ve světě, si Rabies čas našli a publikum se dostávalo do varu. Kapela si vystoupení snad nemohla užít více a o publiku se nejspíš dá říct to samé. V srpnu je budete moci vidět na Korunní pevnůstce, kde budou předskakovat Billy Talent, tak si je přijďte poslechnout na vlastní uši.

Po pauze na pivo a cigárko se představili Barrier Reef/The Great, mladá kapela z rakouského Grazu, která byla pro publikum překvapením večera. Zatím si od nich nemůžete poslechnout nic, kromě pár živáků, ale podle všeho to vypadá, že intenzivně pracují na první nahrávce a producenta jim nedělá nikdo jiný, než baskytarista z Anti-Flag Chris #2.

Na vydání jejich prvotiny jsem skutečně zvědavá, protože to, co jsme mohli slyšet na brněnském koncertu, ve mně vzbudilo velikou zvědavost. Samotný zpěvák kapely se mezi písněmi zamýšlel nad tím, cože to vlastně hrají. Netradiční zapojení kláves a synťáků hudbu BR/TG příjemně oživilo a posouvalo ji za punk rock, jak ho známe v tradiční podobě.

I přes několik momentů, kdy se kapele hudba rozpadla do kakofonie zvuků, je publikum přijalo velmi kladně. Lidé pogovali, užívali si, a momenty, kdy to trochu drhlo, rychle odpouštěli, a dokonce i zpívali, což je u vystoupení kapely, která nemá žádné nahrávky a hraje v cizí zemi, opravdu skvělý výkon.

Bylo načase dopít rychle zbytky piva, protože bylo jasné, že jakmile přijde zlatý hřeb večera, v namačkaném davu nebudou mít dlouhou životnost. Prozíravě jsem si udělala další uzel na tkaničkách a udělala jsem dobře, neboť po koncertě bylo v sále několik lidí, kteří ne že by ztratili jednu botu, oni ztratili obě a nezbyly jim ani ponožky.

Anti-Flag za nadšeného výskotu publika nastoupili na pódium a s prvními takty skladby Fabled World začali lidé padat jeden přes druhého, na hlavě mi přistálo pivo a já najednou zjistila, že mě vlna těl přenesla hned pod pódium. Nezlobila jsem se.

Nějakých pětadvacet let na hudební scéně téhle partě rozhodně neubralo na energii, ani na ostrosti jejich textů. Obrovská vlajka Spojených států, pověšená vzhůru nohama za kapelou, se výtečně doplňovala se zvednutými prostředníčky, kdykoli byl zmíněn prezident Donald Trump a jemu podobní. Při skladbě Your Daddy Was a Rich Man si všichni z plných plic vyřvávali svou frustraci ze současné politické situace ve světě.

Pod pódiem chyběly zábrany, a tak měli ti odvážnější šanci skočit si do davu z hvězdných výšin. Po nějaké době mi to nedalo a skočila jsem si taky, asi tak pětkrát. Ovšem držela jsem se pravidla „safety first“ a brýle, které už mi mezitím několikrát málem rozbila rána loktem do obličeje, jsem si odložila u člověka, kterému se nedá říkat jinak než shazovač. Kdykoli někdo dostal ten špatný nápad, že by si snad před skokem do davu mohl udělat selfíčko, byl nemilosrdně postrčen do lesa čekajících rukou.

V druhé polovině koncertu se kapele povedl parádní kousek a sice ten, že byly během pár vteřin bicí přeneseny doprostřed nadšeného davu a několik dalších písní se pogovalo kolem bubeníka Pat Thetica a zpěváka a baskytaristy Chrise #2.

Ten večer si každý přišel na své, zazněly staré vypalovačky i novější kusy, dokonce se dostalo na cover skladby od Ramones I Wanna Be Sedated. Zazněly výzvy proti válce na Blízkém východě, rasové nesnášenlivosti, bigoterii, homofobii a politikům, kteří nadělají více škody než užitku. Anti-Flag i publikum byli ve skvělé formě a všichni přítomní odcházeli maximálně spokojení. Snad až na těch několik lidí, kteří během koncertu omdleli, nebo na ty nešťastné jedince, co přišli o boty. Moje brýle to naštěstí přežily, a tak jsem viděla na čísla nočních rozjezdů.