| | AUTOR: Jakub Jílek
| zpravodajská sekce |

Doba se mění a tomu se musí školství uzpůsobit. Zatímco marxisticko-leninistická filozofie a Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa zanikly společně s pádem minulého režimu, do popředí se začala prodírat naopak nově založená evropská studia nebo školy jako Literární akademie Josefa Škvoreckého.

Je fajn být tím inovátorem. Tím, kdo se cítí být moderní, tím, kdo se cítí být odhodlaný produkovat studenty, kteří mají vědomosti ze širokého spektra oborů. Bohužel, devatero řemesel, desátá bída. U vytváření nových oborů musí být inovátoři zároveň i opatrní, aby systém nevyprodukoval absolventy, co umí od každého trochu, ale nic pořádně (stojí za to vidět rozhovor s rektorem Jihočeské univerzity Tomášem Machulou.

A co napsat na univerzitní stránky o uplatnění oboru, když mě nic nenapadá? Třeba to, že se absolvent může uplatnit v oblasti PR a komunikace. Při prohlížení studijních oborů i mimo UP jsem nabyl dojmu, že se možnost uplatnění v oblasti PR uváděla poměrně často, jako by autor obsahu stránek váhal, co tam ještě napsat. Ale nevadí. Pokud se najde absolvent, který má ty správné soft skills na to, aby mohl v této oblasti pracovat, nevyčítám mu, že se chce takto profilovat. Může se stát, že daný absolvent bude mít vzdělání například v oboru filosofie, a ne v marketingu či masmediální komunikaci. Člověk by měl „ideálně“ dělat to, co ho baví. Bohužel, zřejmě to není každému souzeno, protože všichni nemůžeme být zpěvačkou nebo fotbalistou. Je třeba myslet i na uplatnění a zapojit při životních rozhodnutích nejen srdce, ale i mozek.

Jednou jsem se připletl k diskuzi na Facebooku ve skupině Univerzita Palackého v Olomouci. Debatovalo se tam zrovna o rozdílech mezi jednotlivými studijními obory. Jistý student FF UP položil otázku: „Je vůbec nějaký důvod, proč by se měla hodnotit kvalita oboru podle uplatnění na trhu práce?“ Já, který považuji uplatnění za jedno z nejdůležitějších kritérií, jsem odpověděl: „Stát má morální povinnost zacházet s penězi daňových poplatníků s rozvahou. Pokud vyprodukuje příliš mnoho absolventů, kteří se nedokáží uplatnit na trhu práce, zatěžuje tím sociální systém. Katedru sociologie nebo politologie otevřít může, jenom si musí říct, jestli vyprodukuje sto, dvě stě, pět set nebo tisíc absolventů v daném populačním ročníku.“

Tazatel otázky označil můj argument za irelevantní. Faktem je, že se za mě hodně diskutujících postavilo, což mi udělalo radost. Abych řekl pravdu, jako student VŠ jsem doposud zaplatil státu na dani jen pár stovek, ale tady jde o princip. Pokud stát za mé peníze vzdělá mediky a lékaře v novinkách intervenční kardiologie, jsem pochopitelně rád. Na druhou stranu, pokud je v daném populačním ročníku poptávka po deseti až patnácti absolventech oboru XY a stát jich za mé peníze vyprodukuje stovku, je to situace, které by se dalo předejít. Stát totiž de facto neprodukuje jen úspěšné zaměstnance, ale také lidi, u nichž je velmi vysoký předpoklad, že budou nezaměstnaní. A taková situace není dobrá jak pro ně, tak ani pro ty, kteří poctivě pracují a do sociálního systému přispívají.