| | AUTOR: popvědecká stránka Vědátor

Labmaso není o vědeckém pokroku, jeho existence je prostě už fakt. Než si však umělý steak budeme moct narvat do panděra, bude třeba vyřešit řadu praktických problémů. Jedním z nich bylo vypěstování kuřecího a kachního masa – právě to se ale dle degustace solidně podařilo startupu Memphis Meat.

Kuřecí labmaso mělo optimální texturu i chuť, což je nemalý pokrok oproti čtyři roky starému laburgeru, který obojí postrádal. Konkurenti ze SuperMeat přitom s tvorbou laboratorního kuřecího zápolí. Nejde jen o záchranu zvířátek – proces by potenciálně mohl nabídnout i exotická masa žiraf, slonů… nebo třeba lidí. #everybody_wins

Vše záleží na preciznosti produkce – labmaso pochází z kmenových buněk, které jsou namnoženy a pěstovány v tenkých plátcích. Je snazší výsledek nasekat, než navrstvit do svaloviny. Zcela bez NÁSILÍ NA ZVÍŘATECH však labmaso není. Memphis potřebuje růst stimulovat sérem ze zvířecích plodů (pracuje se na rostlinné náhradě), odněkud je také nutno brát kmenové buňky před namnožením… V ideálním případě by přesto labmaso několikanásobně snížilo tradiční porážku a spolu s ní třeba i produkci skleníkových plynů (= krávy prdí metan).

Stovky tisíc drahý laburger je sice už minulostí a stripsy Memphisu vyjdou “jenom” na 9 tisíc, společnost si však myslí, že při průmyslovém upscalování by mohla cenu po roce 2021 srazit na cifru srovnatelnou s masem normálním. Inu, uvidíme.

P. S. Na obrázku je ve skutečnosti ta kachna.

Jeho přesné jméno již nezjistíme, fešák proto dostal označení “Context 958”. Jeho tvář sestavili vědátoři z Cambridge v rámci projektu After the Plague stopujícího proměny společnosti před a po – chvilka napětí – největší morovou ránou. Vizualizace vyšla z postavení nalezené lebky, ale i kvality chrupu. Samože pravděpodobně nejde o dokonale přesnou podobu – pan Context nás však za zkreslení asi už žalovat nebude. Ačkoliv Context vypadá jako hrdina nějakého dílu Hry o trůny (s nímž ostatně sdílí i to, že je mrtvý), jeho pozůstatky byly spolu se čtyřmi stovkami dalších těl nalezeny v někdejší církevní charitativní nemocnici Hospital of St. John, která se starala o chudé a/nebo staré, kteří už nebyli s to se postarat sami o sebe (a nenaplodili si dostatek dětí, co by to za ně vzaly). Dají se proto odvodit dvě věci – pan Context byl nemocný a především i chudý. Druhý fakt se trochu pere s faktem, že struktura Contextovy kosti napovídá, že jedl relativně více ryb a masa, než bylo zvykem. V pozdější části jeho života se však podmínky mohly proměnit – naznačuje to skutečnost, že jeho sklovina přestala dvakrát v průběhu mládí růst. To indikuje nemoc nebo hlad.

Také je zvláštní, že… byl pohřben obličejem dolů. Vědátor by si tipnul, že Context mohl být třeba kriminálník, ale kdo ví, jak pečliví byli středověcí funebráci, že.

Co to ale znamená „pozdější část života“? V době úmrtí bylo strhanému Contextovi něco přes čtyřicet. Ve středověku byla holt krize středního věku trochu drsnější, než jsme si dnes navykli.

Nově vydaná kontroverzní studie výzkumníků z londýnského Natural History Museum totiž dělá masivní škatulata s třídami dinosaurů, tak trochu jako kdyby se snažila říct, že psi jsou ve skutečnosti kočky. Momentálně existují dvě velké skupiny dinosaurů, plazopánví a ptakopánví, rozřazené dle struktury jejich (uhodli jste to!) pánve. Studie však tvrdí, že na základě detailní analýzy 457 anatomických prvků u 74 druhů je daná kategorizace efektivní asi jako propíchaný kondom.

Řada z druhů byla čistě pro strukturu své pánve i dalších částí těla špatně zařazena, a bylo by prý lepší celou poskládanou rodinnou větev vymést jako Augiášův chlév a sestavit zcela znova. To mimochodem znamená zřejmě i posunutí “oficiálního” vzniku dinosaurů u fous dozadu. Studie totiž ROVNĚŽ přidává argumenty, podle nichž stará kategorizace ignorovala některé nepasující nejstarší druhy malých dinosaurů. Namísto 237 milionů let nazpět by se tak dinosauři mohli dočkat dalších pěti mega letokruhů…

Akademická debata, pověstná svou bryskní efektivitou, rychlostí a pružností (NOT!), samozřejmě zaručuje circa dekádu+ debat nad tím, nakolik mají závěry britské studie dostatečné meritum, aby došlo na „přepisování učebnic“. Ani potom by přitom nebylo vyhráno – vzpomeňte ostatně na Pluto a neustále debaty nad tím, jestli jde nebo nejde o planetu.

Já za sebe mohu jen říct, že bych byl PROTI nové kategorizaci dinosaurů. Ne snad, že by rigoróznější protřídění nemělo asi smysl (paleontology mezi svými procesory bohužel nemám, tedy neposoudím tolik), ale ani veleobludám pravěku bych nepřál se jednou ráno probudit a zjistit, že jsem o pět milionů let starší.