| | AUTOR: popvědecká stránka Vědátor

Kanada plánuje vybudovat tucty modulárních jaderných reaktorů. I když by se mohlo zdát, že jádru dnešní svět nesvědčí, opak je pravdou. Zejména v Asii se staví nové jaderky jako o život, i na západě ale dochází na posun – skrze snahu budovat modulární jaderné reaktory.

Zatímco doposud jsme si pod pojmem jaderka představili obrovský kolos, jehož stavba je dražší než první kalba po výplatě (metaforicky… a doslova!), modulární reaktory jsou relativně menší a méně výkonné – to ale znamená, že disponují i menším odpadním teplem ze štěpné reakce, což umožňuje udržet je pod kontrolou přirozenou výměnou tepla, nikoliv externím chlazením. Vyššího výkonu pak dosáhnete tím, že jich prostě postavíte víc. Tldr: na Černobyl ani Fukušimu u nich prostě dojít nemůže. Ontario Power Generation (OPG) takto plánuje sáhnout po vybudování celé „flotily“ modulárních reaktorů, které by měly nahradit předpokládanou díru v energetice po roce 2030, kdy se má ke konci chýlit životnost současných plynových elektráren. Ty momentálně doplňují energii získávanou z obnovitelných zdrojů – jak možná víte, právě nestabilita zisku energie ze solárních a větrných elektráren je jejich největším problémem. Modulární jaderné reaktory budou v provincii způsob, jak udržet uhlíkovou stopu pod kontrolou a zároveň zajistit stabilní příkon do sítě. OPG prý zřejmě sáhne po modulárním designu Terrestrial Energy, jejíž Integral Molten Salt Reactor slibuje příkon 190 MWe (necelá pětina jednoho temelínského bloku), disponuje pasivními bezpečnostními systémy (nemůže se roztavit, a i pokud by byl třeba cíleně sabotován, nezasviní půl kontinentu) a díky prefabrikované produkci umožňuje vybudovat lokální elektrárnu během čtyř let. O podobné americké iniciativě jsem psal už v lednu, je však vidět, že nešlo o výkřik do tmy – pokud zkrátka nechceme pořád spalovat uhlí či plyn, bez jádra se kvůli inherentní nestabilitě ground based obnovitelných zdrojů zřejmě neobejdeme. Je radost pohledět, že i v Kanadě konečně zjistili… co je jádro pudla.

Nejen vy, ale i VÁŽKY občas raději PŘEDSTÍRAJÍ SMRT, aby se vyhnuly špatnému rande. Známe to asi všichni – někdo na jedné straně namlouvací barikády, jiný na té druhé – dotěrný nápadník je příjemný asi jako povlečení ze smirkového papíru a opačné pohlaví by možná raději vzalo roha na onen svět. Podle práce Rassima Khelifa ze švýcarské Curyšské univerzity to však není jenom specifikum lidí, ale i Šídla sítinového. Mohu-li citovat OSEL – Objective Source E-Learning: „Nejprve (Khelifa) pozoroval jednu samici pronásledovanou neodbytným samcem, jak z ničeho nic narazila do země. Převrátila se na záda, nožky nahoře a vypadala úplně mrtvá. Znechucený samec brzy odletěl obtěžovat jinam. Když byl vzduch čistý, samice se zázračně vrátila k životu a odletěla si po svých.“

Později se podobné pozorování opakovalo ve statisticky významném počtu případů, nejde tedy o žádný nahodilý jev, který by šlo vysvětlit třeba tím, že paní Šídlová z dokonalého nápadníka doslova omdlela… Jak popíše text webu OSEL nalinkovaný níže, předstírání vlastní smrti pro odlákání nepříjemného člena opačného pohlaví známe i u jednoho druhu pavouků – u něj má však jev překvapivý zvrat…

Článek na OSEL.cz: Samice vážek předstírají náhlou smrt kvůli dotěrným nápadníkům

Řekl jsem to mnohokrát a řeknu to znovu – dinosauři byli prostě ptákům podobnější, než nám tvrdil „PhDr. Steven Spielberg, Ph.D. et Ph.D“… Nově na to ukazuje i relativně čerstvě objevený čínskosaurus. Jméno fešáka z obrázku je Jianianhualong tengi a podle dostupných dat žil na území dnešní Číny v období Křídy zhruba před 125 miliony lety. Jedná se zřejmě – jak ostatně napovídá jeho kuřecí vzhled – o nejstaršího objeveného společného předchůdce ptáků a ptákoidních dinosaurů, o němž víme.
Tvrdí to alespoň studie Chinese Academy of Science vedená Xing Xu, která na fosiliích studovala rozmístění asymetrického peří na těle Jianianhualong tengi. Asymetrické peří se obvykle objevuje u nelétavých druhů, objev opeřenců byl však svého času velkým šlágrem v hitparádě evoluce. Studie identifikovala přítomnost peří na necelý metr dlouhém dinosaurovi, čímž se posouvá nazpět datum příchodu ptakoidních dinosaurů, označovaných jako Troodontidae, kteří jsou přímo považování za předchůdce dnešních ptáků. Nejde o nejstarší objevené peří – nález ale mimo jiné indikuje, že opeřenců muselo v prehistorii být víc, než jsme donedávna tušili. A to stále není všechno.
Poslední větší info podobného druhu si možná ode mě pamatujete z prosince, kdy jsem reportoval o nálezu peří uvězněného v jantaru starého 99 milionů let. Nejzajímavější na něm bylo, že v zachovaném vzorku peří nápadně chyběl detailněji vyvinutý osten peří, jež nese tzv. prapor peří. To napomohlo řešení otázky, jestli se peří vyvinulo nejprve jako tvrdší „šupiny“ se středovou částí, anebo naopak zdali se nejprve vyvinul měkký a hebký prapor. Z čínsko-kanadské analýzy se zdálo, že druhá možnost je pravděpodobnější a prehistorická monstra tak působila každým coulem jako plyšáci.
Vtip je ale v tom, že peří objevené v aktuální práci studující Jianianhualong tengi osten zřejmě má, což samozřejmě celé bádání náležitě znesnadňuje. Ještě horší však je, že zachována jsou peří jenom na jistých částech těla, díky čemuž se puzzle jménem „Evoluce dinosauřího peří“ opět zkomplikovalo. Chybí nám zkrátka více dílků. Nepochybuji ale, že vědátoři o jejich nalezení a složení budou bojovat do posledního grantu.