| | AUTOR: Monika Hrušková

Sto lidí, sto chutí. Jiný kraj, jiný mrav. Jakmile překročíme hranice republiky a začneme poznávat nové země, můžeme narazit na řadu nejen kulturních odlišností. Čím jsme dál od své domoviny, ba dokonce od Evropy, tyto rozdíly nám mohou připadat nepochopitelné. K zamyšlení mě dovedl poslední rozhovor Toulek světem, kam jako host zavítal Adam Baštinec.

Adam cestoval pět týdnů po jihovýchodní Asii. Navštívil krásná místa, oslavil příchozí rok Kohouta s místními a pochvaloval si také tradici, která se týká kultury stolování. Jídlo si například ve Vietnamu dokáží lépe vychutnat, chápou ho jako příjemný čas konverzace, kdy mohou být lidé pospolu.

Pro mnohé je rovněž poznávání cizích krajin spojeno s ochutnáváním místních kulinářských specialit. Adam okusil mimo jiné vietnamskou polévku pho, a to na několik způsobů. Také vyzkoušel rýžovou pálenku, která mu ale moc nezachutnala.

Dotkli jsme se rovněž kontroverzního tématu pro naši kulturu dosti vzdáleného. Opravdu jedí v Asii psy? Ukázalo se, že ano. Například v Kambodži nebo Vietnamu je psí maso považováno za delikatesu, konkrétně psí hlava je údajně to nejlepší. Pro český národ, u kterého jsou psi často vnímáni jako plnohodnotní členové rodin, je tento fakt těžké přijmout. Pokud se ale povzneseme nad naše kulturní hodnoty, nejsme vlastně pokrytci, pokud za konzumaci psů někoho odsuzujeme a sami si pochutnáváme na kravách, kuřatech či králících? V čem se pro nás se liší maso a maso? Kde je ona pomyslná hranice?*

ANKETA: Ochutnal(a) bys někdy psí maso?

MAREK (26): Na základě kulturních kořenů a etiky pouze v případě ohrožení života. I když je to asi pokrytecké, když jím kuřata.

MARTINA (23): Vždy jsem si říkala, že ne, ale třeba už jsem ho jedla, ani o tom nevím. Také jsem nechtěla nikdy jíst koně, ale snědla jsem ho. Už jen proto, že by bylo v té situaci neslušné ho nesníst (na svatbě v Kazachstánu). Ve finále to maso bylo dobré. Takže v nějaké podobné situaci bych i to psí asi snědla, ale nevím, pes pro mě fakt není maso.

VÁCLAV (24): Ano, kdyby to bylo v zemi, kde je to běžné, například v rámci vyzkoušení tradičního jídla. Také bych toho psa nesměl znát osobně.

MICHAELA (23): Neochutnala, nikdy. Jenom kdybych nevěděla, že to je psí maso, ale dobrovolně ne.

TOMÁŠ (26): Kdo ví, kolikrát už jsem ho nevědomky jedl, že? Ale humor stranou. Kdybych měl být v největší nouzi a umíral hlady, asi bych do toho šel, ale jinak vědomě v době, kdy vše mám, určitě ne. Radši slepici než čivavu.

Kateřina (23): Dobrovolně určitě ne, psa beru jako nejlepšího přítele člověka, takže mi to přijde dost nemorální.

*Autorka rozhodně nepropaguje konzumaci psů. Článek má vést pouze k zamyšlení se nad vnímáním kulturních odlišností. Pokud vás více zajímá cestování po jihovýchodní Asii, poslechněte si díl s Adamem Baštincem.