Každého čtvrtého člověka dnes zdobí některá z trvalých forem body artu. Nejrozšířenější z nich je tetování. Uvážíme-li, že každý z nás disponuje asi 1,6 až 1,8 m² kůže, prostoru pro realizaci není málo. Přesto se prý mezi tatéry traduje, že nejoriginálnějším motivem je holá kůže právě pro limitovanost vyměřené plochy a pro určitou devalvaci tohoto sebevyjádření spojenou s jejím masovým rozšířením. Pokusím se zde shrnout pár postřehů a zákulisních historek z natáčení posledního dílu pořadu Ošatka Daniela Jolandy.

Karel je hlídač nebytových objektů u Senima. Kdo někdy navštívil výstavu v galerii Horká, nebo koncert na Mini rampě, ví, o kom je řeč. Na inkoust Karlova cover-upu by nestačil kalamář tvojí babičky. Když jsem za ním přišel s diktafonem, začal nenucenou tykačkou, nabídl mi cigaretu a posadil mě do své kanceláře za bublající akvárium s úhořem. Na stole osychaly tousty od snídaně, ke které se ještě nedostal. Dal se do vyprávění. První věc přišla v patnácti na ruku, další přibývaly s léty strávenými za katrem. „Námořníci, piráti, kolty… jsem byl takovej romantik, no, doma jsme měli cestopisy s fotkama tetovaných domorodců, prostě se mi to líbilo.“ Na temeni hlavy má Karel gigerovského vetřelce jako upomínku narození tatérova syna Aliena (v republice dosud jediného).

Záměr pokrýt tetováním celé tělo se prý rodil postupně. Bájný pták Fénix vyvedený v maorském stylu se Karlovi rozpíná přes celý obličej. Radikalita a definitivnost tohoto činu prý souvisí s tenkou hranicí života a smrti, na které se nejednou ocitl. „První kérku si dnes mladí klidně švihnou rovnou na krk, nebo na tvář, což nechápu. K tomu se člověk musí propracovat.“

„Netetuju stokrát opakovaný věci, nekopíruju ostatní. Samozřejmě nedělám ani nacistický symboly“ říká Lukáš ze studia Mickey Tattoo. „Dřív frčely tribal motivy, teď jsou v kurzu různé ornamenty, ostnáče, pírka, lapače snů, data narození…“ Hlavními hybateli trendů jsou prý celebrity. „Jako jemnej motiv mezi prsty je super nápad, ale Rihanna na rozdíl od mladé random buchty nemeje nádobí a nepleje ředkvičky“ definuje Lukáš pomíjivost některých rozhodnutí. „Dělám často opravy různých amatéry zbastlených motivů, ve většině případů se s nimi ještě dá něco dělat.“ Čtyři z pěti zasloužilých inkoustů proto doporučuje motiv, jeho umístění i samotné studio důkladně zvážit a neplést si permanentní tetování s výměnou tapety na facebookovém profilu.

Trendy ve zdobení těla můžou charakterizovat klidně celou generaci. Příkladem budiž grafický ornament vykukující nad ženskými hýžděmi. „Tohle si u nás lidi pořizovali mezi léty 2000 až 2010“ naráží Lukáš na „tramp stamp“ (cejch děvky), opožděně převzatý trend z USA charakteristický pro striptérky a promiskuitní barové dračice. V západním světě stále rozšířenější potřeba vnějšího odlišení tak může mít podobu dobrovolného socioekonomického coming outu.

Určitá dehumanizace konzumní společnosti může být vyjadřována i záměrně. Žádaným kyberpunkovým motivem jsou čárkové kódy a QR kódy. Ty obvykle nejsou funkční. Výjimkou u nás budiž projekt Máši Dudziakové, která spočítala pixely lidské kůže, míru postupného zapouštění inkoustu i toleranci čtecích zařízení a se studiem Hell vytvořila funkční QR kód na biceps muže jménem HerrIch. Ten dal plochu své kůže k dispozici a vzdal se kontroly jejího obsahu. Ten je k vidění na Open Tattoo, a je možné ho kýmkoliv libovolně měnit. Každá změna je HerrIchovi oznámena SMS zprávou s textem „Your body has been changed!“ Poučný je i archiv všech dosavadních změn – od klasické poezie ke geronto pornu.

Odlidštění netechnologického rázu zůstalo památkou po nacistech. Snad každému je jasné, že to, co mají přeživší holocaustu na levém předloktí, není jejich telefonní číslo. Hitlerův zákaz tetovacích salónů vyjadřoval postoj ke zkrášlování árijské kůže dostatečně, což dodnes uniká jeho mnohým následovníkům. Na jiný případ odlidštění poukazuje Hnutí 269, jehož stoupenci se nechávají v rámci svých veřejných happeningů rituálně cejchovat rozžhaveným železem na protest proti zotročování a nehumánnímu zacházení se zvířaty.

Funkce tetování se různí. Martin Rychlík jich ve svých knihách vyjmenovává hned osm. Potřebu statusovou a komunikační patrně naplnil kolega Waghiss, když si před dvěma lety pořídil logo UP AIR na ruku. Dotaženým gestem vyjádřil svou oddanost radiu, ta však nebyla opětována ve chvíli, kdy přišel PR tým s novou (a přirozeně hezčí) verzí loga. Aktualizace Waghissovy ruky proběhla právě v Mickey Tattoo studiu je zachycená v audio reportáži tetovacího dílu Ošatky Daniela Jolandy.