Markéta Effenbergerová

Pokud se vám – stejně jako autorovi tohoto textu – zastesklo po zimě, koncert v olomouckém Jazz Tibet Clubu nabídl v pondělí 25. 3. lék v podobě táborských Kalle a norské zpěvačky Ane Bjerken. A mělo to úspěch!

Ane Bjerken působila v trondheimském projektu Østfrost, v současné době však tvoří sólově. Na pódiu ji doprovázelo jen magické harmonium. Zpěvačka vydala své první album Nothing But Cherry Blossoms from Now On v roce 2017 a v březnu letošního roku vydala EP Songs for Jirka, které se natáčelo poblíž Tábora ve studiu Davida Zemana, jedné poloviny Kalle. Z tohoto počinu návštěvníky Jazz Tibetu zaručeně okouzlila skladba Ulvekirkevisa. Bjerken v ní zpracovala starou folkovou píseň pocházející z ostrova Hitra, který leží blízko Trondheimu. Zpěvačka ve své verzi zachovala pouhou polovinu původních slok. Pokud by tomu tak nebylo, možná by Ulvekirkevisa sama vydala na celou délku jejího setu.

Harmonium a čarovný hlas, který posluchače přenese daleko na sever k temným lesům a fjordům, dokonale připravil půdu táborským Kalle. Ti tentokrát nevystupovali sami, ale na pódium si přivedli i akustickou kapelu. Violoncello, klávesy, basa a bicí dalo minimalistickému hudebnímu složení nový kabát. Byl větší, okázalejší, měl více výšivek a ozdob, stále to ale bylo to, co mají posluchači na Kalle rádi, stále to byla láska linoucí se z obýváku, kde kapela nahrála svou debutovou kazetu.

Veronika Buriánková a David Zeman, dvojice, která za svou hudební tvorbu sklízí úspěchy, ocenění a zamilované pohledy, kam se člověk podívá. Dva roky nazpět vydali novou desku Saffron Hills, která získala nominaci na cenu Vinyla a získala jim cenu Anděl v kategorii Alternativa. Kalle ovšem, jak sami říkají, nedělají hudbu kvůli cenám, ale kvůli lidem. A lidé přišli. Klub se zaplnil, přestože deadliny tohoto semestru pomalu klepou na dveře a akce se konala v pondělní večer.

Hudba Kalle není něco, co byste pustili do pozadí na divokém večírku. Spíše je to zvuk, který si žádá sklenku vína, sezení v křesle s kočkou či psem v klíně a zírání do tmy. Dark keeps more things hidden. Nějakým podivným kouzlem je však kapela schopna tuto intimitu a temné pohlazení po posluchačově duši předat i v zaplněném klubovém prostoru. Zlé zbytky zimní deprese jsou pryč, zůstávají jen vzpomínky na severské lesy a konejšivou temnotu.