Posádka kamionu Liaz se chystá do Peru: Dakar 2019 bude technický, a na to se těšíme
AUTOR & FOTO: Vendula Kubíčková
| rozhovor |

Necelé dva měsíce nás dělí od startu legendární Rallye Dakar, která se letos poprvé pojede na území pouze jednoho státu. Peru tak v lednu přivítá zkušené jezdce i nováčky, kteří se pustí do pět tisíc kilometrů dlouhého závodu. Jak vidí Dakar 2019 pilot Martin Macík a navigátor František „Ferry“ Tomášek?

Dakar začíná za 55 dní, tato sezóna se vám, kluci, povedla, z předchozího Dakaru máte páté místo. Postupně jdete výš a výš a už se od vás asi očekává bedna, nejste nervózní?

Martin: To jsou silná slova, za mě nervozita není, a to z jednoho prostého důvodu, nemám na ni čas. Zatím. Ne, že bych neměl čas vůbec, ale věnuji se tolika aktivitám, že vůbec nepřemýšlím nad tím, jestli pojedu tak nebo jinak. Samozřejmě chci být lepší než minulý rok, to je jasná věc. Ale to víme všichni, že z 50 % je to o štěstí. Buď to vyjde, nebo to nevyjde, a když to nevyjde, tak se nic neděje a zase se pojede dál. Ale samozřejmě udělám všechno pro to, aby to vyšlo. K tomu taky směřovaly všechny tréninky a závody, co jsme jeli. Něco jsme vyhráli, někde jsme byli druzí, takže spokojenost. Ale konkurence není v průběhu roku tak velká, takže jsme spíš směřovali všechno na ten Dakar. Auto jsme posunuli, zrychlili a technicky zlepšili.

Ferry: Očekávání je velké, nervozitu cítím. To ale asi každý. Když se podíváš, kolik toho celý tým dělá a kolik do toho dá času, financí a snahy, tak pro nás může i jedna hloupá chyba navigátora znamenat svým způsobem prohru. A ne jenom pro nás jako pro posádku. To nejsou jen ti tři lidi v autě, ale i dalších dvacet lidí, co za tím vším stojí. Takže ten tlak tam samozřejmě cítím, ale to k tomu asi patří.

Martine, říkal jsi, že to je z 50 % o štěstí. Ale v letošním Dakaru se objeví novinka pro auta a kamiony. Pokud skončíte v první polovině závodu, můžete nastoupit znovu do druhé poloviny s oddělenou klasifikací. Co si o tom myslíš?

Ferry: Já jsem tohle úplně nepochopil. Po minulém Dakaru sice chápu, že lidi, kteří si to zaplatí a chtějí závodit, nechtějí vypadnout hned po prvním dni a přijít o možnost se ještě nějak ukázat a zajezdit si, ale ze závodních důvodů to moc nedává smysl. Nám se tam potom jen motají. Může se to samozřejmě stát i nám, ale jaká by pak byla motivace pokračovat? Nedává mi to prostě velký smysl.

Martin: Rovnou řeknu, že podle mého je to blbost. Dakar je považován za nejtěžší závod světa a z nějakého důvodu opravdu nejtěžší je, a pokud ti lidi vypadnou už ve druhé etapě, tak je to jejich blbost. S prominutím je to opravdu jejich blbost, protože buď připravili špatně techniku, nebo udělali chybu a tak dále. Stejně jako když bych já skončil ve druhé etapě, tak je to taky moje blbost. Pokud to převrátím, převrátil jsem to svojí blbostí nebo mi selhala technika. Nechci to brát na lehkou váhu, to vůbec ne, stát se to může komukoliv. Tak to prostě je, a o tom je celý závod. Ale v ten moment končíš a to by mělo platit pro všechny.


Takže kdyby se letos náhodou stalo, že skončíte na začátku Dakaru, do druhé půlky už nenastoupíte?

Martin: K čemu bych nastupoval do druhé půlky? Možná z důvodu nabírání zkušeností, ale tu možnost do teď nikdo neměl. Při svém prvním Dakaru jsem ujel pět nebo šest etap a pak jsem odpadl, tehdy to nebylo technicky možné dokončit. A v ten moment jsem chtěl v závodě pokračovat, ať mi klidně dají tři sta hodin penalizace, ale vůbec se se mnou nebavili a poslali mě do háje. Takhle to bylo. A proč je to teď jinak? Protože tam jezdí spousta amatérů. Organizátoři chtějí těm amatérům vyjít vstříc a chtějí je v případě, že nedojedou, pustit na trať ještě od té druhé půlky, aby nabrali zkušenosti. Ale my tehdy tu možnost neměli. Trochu mě to štve, ale nic s tím neudělám. Ten hlavní důvod, proč mi to vadí je, že tam zase pustí auta, co odpadala, a já s kamionem, vzhledem k tomu, že startuji až za auty, budu všechny ty odpadlíky a opozdilce předjíždět, zase mi budou prášit, nebudou mě chtít pouštět, budou zapadaní v dunách, kde já budu chtít jet, a všechno se to zkomplikuje. A proto mám nejradši Dakar ke konci, protože tam už nikdo není, rozhoduje se jen mezi těmi nejlepšími a můžeš letět, protože tě tam nikdo neotravuje.

Letošní Dakar má ještě jedno specifikum, pojede se jen v jednom státě a 70 % bude na písku. Etapy budou kratší a více technické. Těšíte se?

Martin: Jo (smích). Bude to teda strašně těžké, i když to tak nevypadá. Bude to méně kilometrů, ale 70 % písku, a písek je to nejtěžší, co se jezdí. Respektive duny jsou to nejtěžší, co se jezdí. Bacha na to, není písek jako písek, duna je fakt písek, a to je těžké. Ale některé etapy jsou písečné jen tak lehce a tam můžeš letět, je to měkké, příjemné, ale i zrádné. Je to jiné. A na to se třeba těším, protože to je taky spíš technické, nesmíš udělat chybu, jinak tam zůstaneš. Takže já se na to těším.

Ferry: Za mě určitě, já mám rád technické úseky. Takže když budou kratší a složitější, bude to větší zábava, než byl předchozí Dakar. První čtyři etapy byly na plný plyn pořád rovně, a to nebylo vůbec zajímavé. Takže tohle si určitě užiju.

Připravovali jste se nějak specificky konkrétně na tenhle Dakar?

Martin: Teď jsme byli v Maroku, kde jsme trénovali právě ty duny. Hlavně kvůli tomu jsme vybrali Maroko. Potom jsme byli v Tunisku, kam jezdíme trénovat každý rok a máme v plánu tam jet trénovat i ten další. Právě v Tunisku jsme najezdili asi tři tisíce kilometrů a z toho tak polovinu v dunách, takže jsme potrénovali.

Potrénoval Ferry navigaci? A lze vůbec tady v Česku navigaci natrénovat?

Martin: (smích) To se musíš zeptat hlavně jeho. Ale v Maroku jsme měli úplně stejnou navigaci, jako budeme mít na Dakaru, a to je také jeden z důvodů, proč jsme si Maroko vybrali. Takže já doufám, že potrénoval a zase bude o trošku lepší.

Ferry: Na to se asi nedá úplně připravit v našich podmínkách, ale dali jsme do toho maximum. Právě před třemi týdny jsme byli v tom Maroku, kde bylo asi 80 % písku, tak tam jsme potrénovali. A musím říct, že jsem se tam i trošku ztratil, ale díky tomu jsme se zbavili takové té první chyby třeba v prologu nebo v první etapě. Ono chvilku trvá, než se do toho člověk zase dostane. Takže Maroko nám určitě pomohlo.

Hádáte se s Martinem v autě, co se navigace týče?

Ferry: (smích) Jasně, že se hádáme, ale je to takové „štengrování“. Když se pohádáme, tak jsme zase za pár minut zpátky tam, kde jsme byli. Nikdy to nebylo nic zlého.

Takže večer v bivaku nepadají výčitky typu: Hej, kam jsi mě to poslal?

Ferry: Ne, nikdy to nebylo nic přes čáru. Vždycky se pošleme někam, ale v rámci kamarádství (smích). Každý má prostě svůj názor. A Martinovi to říkám vždycky: Když se vede, tak je super řidič, a když se něco kazí, tak se ztratil navigátor. Takže je to takové nevděčné (smích).