Mladí absolventi a studenti DAMU v jednom z opuštěných domů na pražské Florenci vytvořili inscenaci s názvem Pomezí. Jedná se o imerzivní divadlo, u kterého nesedíte v sále, ale stojíte přímo vedle herce a jste součástí představení. Volně se pohybujete po třech patrech domu spolu s herci, kteří se s vámi mnohdy snaží navázat kontakt. Během tří hodin se přesunete do doby první republiky, ocitnete se ve fiktivním městečku Pomezí a sledujete obyvatele žít jejich životy.

Děj začíná v tanečním salónku, kde všichni tančí kolem dívky s jeřabinovým věncem. V prostoru se potuluje také mladík s kufrem a pozoruje swingující skupinu stejně jako vy. Po chvíli hudba utichne a všechny postavy se rozutečou, každá do jiné místnosti. Roztržitě si vybíráte směr, kterým se vydáte dál. Jít do kavárny, koloniálu, lesa či do bytu manželů Březinových? Ve stejný čas se totiž v různých částech domu odehrává jiná scéna. Po veselé slavnosti jsou najednou postavy vážné a tajemné. Proč? Na to se snaží přijít i nový návštěvník Pomezí, Nikolas Tausik, který zrovna přijel do města kvůli studijním záležitostem. Pomalu objevuje, čím jsou tito obyvatelé zvláštní a nestačí se divit. Je ohromený například tím, že se kolem něj pohybují bytosti v maskách. Nakonec však zjišťuje, že všichni jsou naprosto obyčejní a jen na něho hrají jakousi hru.

Každá postava má vlastní příběh, který můžete postupně odhalovat. Je zkrátka nemožné být na správném místě ve správný čas. Pravděpodobně ani tajemství děje napoprvé neodhalíte. Po ukončení budete stát v temné místnosti a v hlavě se vám bude míchat několik nezodpovězených otázek. Později při skleničce vína vás diskuze s ostatními diváky či samotnými herci ještě víc zmate. Zjistíte, že každý zažil něco úplně jiného. Budete toužit vidět mnohem víc. Kouzlo tohoto projektu je možnost oprostit se od svého světa a proniknout do jiného. Na chvíli vypnout mobil, nemluvit, jen se soustředit na detaily a přemýšlet o nich.

Katrin Renáčová
Foto: Tomáš Felcman