| | AUTOR: Lucie Kačerová
| hudební report| |

Organizátoři devátého ročníku festivalu Music Olomouc nabídli příznivcům alternativní vážné hudby v pěti festivalových dnech výkony umělců z Rakouska, Švýcarska i Německa. Během sedmi koncertů zaznělo na čtyřicet soudobých kompozic, některé z nich dokonce ve světové premiéře.

Skladby zapsané pomocí not, slova i specifických značek, které pozná jen málo klasických hudebníků. Bouchání do těla klavíru, hlasité dýchání i skřípění houslí, to všechno může být součástí skladby mezního žánru vážné hudby. Pokud vám připadají podobné zvuky zcela nehudební, nemusíte mít nutně pravdu. „Pokud zhlédnete některý z hollywoodských filmů, zjistíte, že když posloucháte pouze zvuk a nesledujete obraz, který odvádí veškerou vaši pozornost, takovéto hudby je nespočetné množství a slýchat ji můžeme již od padesátých let,“ prozrazuje po koncertě skupiny Phace Ensemble houslistka Ivana Pristašová.

Davy lidí a sály přeplněné k prasknutí byste ale na této akci hledali jen těžko. Díky své vyhraněnosti je, stejně jako celá alternativní vážná hudba, záležitostí užší komunity posluchačů. Festival není mainstreamovým ani v nejmenším. „Pracujeme se zvukem i prostorem. Například vokalisti AuditiveVocal, kteří zpívali v atriu univerzitního Konviktu maximálně využili prostor. Zpívali z oken i balkónů,“ dodává k jednomu ze sedmi koncertů ředitel festivalu Marek Keprt. Dlouhé zástupy posluchačů tedy nečekejte, o to víc vás ale zdejší atmosféra pohltí. Umělci jsou během svých koncertů stoprocentně koncentrovaní a ponoření do své tvorby.

„Bez rytmu se nedá dělat nic, a proto i my musíme být sehraní. Musí v tom být pulz. Máme klasické takty, stejně jako když hraje umělec Mozarta, jen se jako u klasické hudby nelze řídit pouze sluchem. Mozarta po jednom poslechu poznáme, avšak u hudby alternativní musí mít člověk mnoho zkušeností, aby se v ní vůbec uměl orientovat. Především je to skladba od skladby naprosto odlišné, protože alternativní vážnou hudbu skládá každý komponista úplně jinak,“ vysvětluje absolutní soustředění umělců Pristašová, která v současné době hraje v několika uznávaných ansámblech.

Očekávaným vrcholem festivalu pak byl bezesporu závěrečný koncert, na němž dirigent Ondřej Adámek představil unikátní hudební nástroj Airmachine 2. Ten je propojením nejrůznějších dechových nástrojů, nafukovacích předmětů, hadic, trubek nebo třeba i vysavače. Není tedy divu, že vám na první pohled přijde tento výtvor jako nadpozemský přístroj.

Hudebníky mohli v letošním ročníku příznivci potkat nejen na koncertech, ale i workshopech. „Zde v podstatě interpreti představují nové techniky, jakými lze na nástroje hrát. Workshopy jsou určeny především studentům konzervatoře či muzikologie. Rádi bychom i tímto rozjeli určitou tradici a nalákali hudebníky nejen k festivalu samotnému, ale i k alternativní tvorbě obecně,“ doufá Marek Keprt.