| | AUTOR: Markéta Effenbergerová
| REPORTÁŽ Z KONCERTU | |

Na Lucernu dopadl Android Asteroid a odstartoval nezapomenutelné vystoupení Thundercat.

Zlé jazyky tvrdí, že jazzu odzvonilo. Ovšem kdo byl ve středu 5.4. v pražském Lucerna Music Baru, přesvědčil se, že tomu tak není – právě naopak. V plném klubu se odehrála víc jak tří hodinová jam session, která z vás vyhnala démony hudby k lehkému poslechu.

Večer zahájili Android Asteroid, česká kapela se světovým zvukem, která například natáčela své poslední album v proslulém londýnském nahrávacím studiu Abbey Road. Původně projekt dvou pražských producentů, Jana Pospíšila a Tomáše Konůpky, se v Lucerně ukázal v pětičlenné sestavě. Letos pracují již na své čtvrté desce a středeční vystoupení bylo údajně jediné v letošním roce. Kdo by nechtěl předskakovat někomu jako Thundercat?

Atmosféra byla od samého začátku velmi uvolněná. Bylo vidět, že si jak členové kapely, tak publikum tenhle jeden koncert hodlají opravdu užít. Kombinace hvězdného hlasu zpěvačky Annamárie d’Almeidy a něžného rapu Jana Pospíšila byly hravé a plné energie. Baskytarista Marek Minárik dokázal, že je mistrem ve svém oboru a hlavně, že basa není jenom „nástroj, který se strčí nejméně hudebně nadanému členovi kapely, aby drnkal něco na pozadí.“ Jazzové prvky jsou v tvorbě Android Asteroid silné a basa si vydobyla své sólové chvíle slávy. To samé je ovšem nutno říct i o skvělých klávesách Viliama Béreše a bicích Tomáše Konůpky.

Celé vystoupení, trvající necelou hodinku, bylo hudebním rozhovorem, z něhož čišely emoce a divákovi jen stačilo nechat se unášet. Temnější balady střídaly roztančenější a veselejší kousky, a když se kapela rozloučila, člověk měl pocit, jako by právě vylezl z horké vany, kde si užil lahev dobrého vína.

Dav zhoustl, bylo vidět, že diváci ví, na co přišli. Když Thundercat, v doprovodu Dennise Hamma na klávesy a Justina Browna na bicí, spustil první tóny, uvítal ho nadšený výskot. Několik lidí se odhodlalo a usadilo se přímo na pódiu, poslední bariéry večera byly prolomeny.

Představte si, že stojíte uprostřed lesního potoka a posloucháte jeho bublání, které vám zasahuje až do duše a z těch kousků, co by vlastně neměly dohromady dávat smysl, se najednou stane dokonale harmonický celek. Asi takhle by se dalo popsat jejich živé vystoupení.

Jak večer postupuje, z jednotlivých písní, o kterých si myslíte, že je máte naposlouchané z alb, se stávají jen povědomé úvody a pasáže, zbytek je energický jam, kdy žádný z nástrojů nezůstává pozadu. Kdo by to byl řekl, že i během takového koncertu uslyšíte „Put your hands up“? Ale stalo se tak, a dokonce to fungovalo, dav se nenechal dlouho pobízet a vypadal, že si to užívá. Samozřejmě musel zaznít i Thundercatův hit Them Changes, při kterém publikum skandovalo části textu. Další moment, jehož jsem nečekala, že budu ten večer svědkem. Slyšet dav lidí, jak z plných plic zpívá „Nobody move, there’s blood on the floor,“ ve spojení se snovým osvětlením vytvářelo dojem správně drogového snu.

Koncert trval už téměř dvě hodiny, když v tom zazněla závěrečná znělka ze seriálu Adventure Time, kterou Thundercat rád přidává na úvod skladby Lotus and the Jondy. „Come along with me, to the butterflies and bees…“ Tahle skladba obvykle znamená, že je konec krásnému večeru. Ovšem mágovi s obrovskou baskytarou značky Ibanez se v Lucerně nejspíš hodně zalíbilo, a tak namísto krátkého přídavku zůstal na pódiu téměř další půlhodinu. Duše byla nakrmena, démoni vyhnáni. Nezbývalo než běžet se zasněným pohledem na poslední metro a pokusit se uchovat vzpomínku na bublající potoky co nejdéle.