Rok se s rokem sešel. Mikuláš přišel, Santa nadělil a Ježíše zase chytli a nechali na průvanu. Některé věci se opakují a utvrzují nás v tom, že v nihilistickém Vesmíru doopravdy není žádný řád, a vše je jen iluze a kýč, protože do prdele Kriste tohle snad nemůže být pravda. Mezi opakujícími se pohanskými svátky je letos i klanění se oblíbenému zlatému telátku v podobě zlatého Oskara.

1/3 | 00:45:00 | HACKSAW RIDGE

Vyblité pastelky

Prvním nominovaným filmem na Oskara za nejlepší snímek roku je HACKSAW RIDGE. Nový počin prskajícího staromódního svatořečeného židovraha Mela Gibsona, který začal svoji filmovou kariéru jako postapokalyptický giggolo Šílený Maxxx. Žánr se v novější reainkarnaci „s“ Tomem Hardym soustředil více na Maxovu ženskou stránku. Přestože však Tom Hardy v novém Mad Maxovi pacifisiticky podřízeně jako zpráskaný sexuální otrok (kterým ve filmu prokazatelně je) téměř necekne ani slovo a je doslova šílený (psychicky nejen svými odvážnými 80’s outfity jako Mel) nevypadá více retardovaně než Andrew Garlfield. Protagonista Hacksaw Ridge, který vám v idylickém zvratkoidním začátku filmu znechutí svůj trojúhelníkový ksicht na tolik, že začnete děkovat za to, že ho neuvidíte v dalším Spider-manovi.

Prolog snímku Hacksaw Ridge je jako kýčovitý velikonoční pohled od vašeho dědíka Gibsona. A když mu neodepíšete zpátky se třemi zdrávasy a jedním otčenášem na rtech, rozkope vám držku a odpráskne vás brokovnicí. Koneckonců váš táta je žid a proto vás Mel nikdy milovat nebude.

Po prvních třiceti minutách si uvědomujete, že tenhle film je pro jedno jediné publikum: více či méně šílené ortodoxní katolíky jako je Mel Gibson. Znáte je ze svého okolí. Lidé co potlačují sexuální a sociální pudy vlastní lidské osobnosti, údajně si odříkají lidské požitky a žijí asketickým životem, ale v praxi se to projevu většinou pouze divným chováním, trapnými sexuálními narážkami ve čtyřiceti, kočkami a pedofílií.

Než toto vyvolené publikum Gibson našel, stáhl se Ze Zaslíbené země vyhoštěný Australan do ústraní. Nahrabal si kopeček filmy jako „Blood Father“, či „Get the gringo“ (fan-made Trump biopic) a teď z toho písečku uplácává filmeček. Je jasné, že pro Gibsonův comeback je klíčový tým nežidovských profesionálů, kteří zvládnou vše odvést tak, aby ho kamarádi zase pustili do klubovny v domku na stromě. Pro Gibsona je teď celkem příjemný čas, protože jeho kamarádi si nevědí rady. Všichni jejich měli volit pro Reptaliána, ale vyhrála Brambora. Přestože se snažili lid popíchnout ještěřím směrem, skončili zavrtaní v zemi s Bramborou. A Lidu brambor Gibson rozumí. Vždyť jeho „Ukřižování Krista“ je „Temný rytíř povstal“ křesťanských filmů, v nichž vám většinou přijde, že jsou všichni sjetí, vyjetí, nebo jim Satan ukradl duši. Gibson však dokázal udělat kýčovitou scénu zase cool, tak cool, že lidi odcházeli z kina a zvraceli krev jako spasitel. Nejsem křesťan, ale kdybych byl, asi by se mi moc nelíbilo udělat z mnou uctívaného příběhu, příběhu o němž tvrdím, že je objektivní pravda a ne fikce, pravda a ne zábava popcornový slasher flic s jedním protagonistou a předem jasným plot-twistem (he comes back). Krom průhledného záměru na filmu nasere neautentičnost zdrojovému materiálu-A teď nemluvíme o démonizaci židů, ta byla i v originále (proto mladí křesťané dostali dispenz od Římské říše). Řeč je o zlatých, klasických momentech z Nového Zákona, jako je ten, v němž, Ježíš zničehonic prokleje fík, protože měl hlad a nic na něm nebylo. Prokletý fík kvůli Kristu už nikdy ovoce nenese a on se pak ještě chlubí svým fanouškům, že je to maličkost-kdyby chtěl, skočí pro něj hora do moře (kecy v kleci, nikdy to neudělá).

S Hacksaw Ridgem však Gibson od začátku pokulhává. Po prologu necítím emocionální spojení s protagonistou (jsem jen rád, že z něj nevyrostl kněz). Děsí mě jeho vztah s manželkou, už jen proto, že očividně nemá jiné přátele a jejich vtah začal doslova tím, že ji stalkoval a nabízel jí svojí krev. Jako Johny Depp své ex Amber Heard. Jediná sympatická postava je otec protagonisty ztvárněný Agentem Elrondem, kterého všichni milujeme. Gibson jeho tvář ale zneuctil bizarním makeupem. V tento moment se modlím, aby ve filmu nebyly záběry starého Garlfielda, protože jinak dnes neusnu. I když pravda je, že Hugo a makeup si moc nerozumí, jak by vám mohli říct vyatlasovaní bratři sourozenci Wachovští.


2/3 | 01:30:00 | Zachraňte vojína Garlfielda

Jakmile se protagonista adventista pacifista dostává do armády film ztrácí kýč idylického jižanského života (toho v němž se vám podaří najít dívku vašich snů bez toho, abyste spáchali krvesmilstvo) a značně nabírá na kvalitě. Scény už nepůsobí jako vata, je jasné, že během Garlfieldova zácviku nám bude prezentována první překážka protagonisty- v tomto bodě ještě jeho vlastní armáda a dostaneme se do kontaktu se všemi jeho kamarády, které budeme vidět umírat a skoro umírat, jen aby je Mužský pavouk zachránil. Garlfield se svým pacifismem silně naráží na hubu, přes kterou ve stylu „Full Metal Jacket“ pravidelně dostává, jelikož z oprávněných důvodů jeho recidivní chování (odmítá nosit zbraň i to se jí dotknout, odmítá zabíjet a v neposlední řadě odmítá válčit v sobotu) děsí jeho nadřízené. Gibson zde lépe pracuje s herci, výkony už nepůsobí z 80% seroucně, i když některé přízvuky kluků ze všech koutů Ameriky působí v origoši jako z improvizovaného standupu Stepha McFarlana. Druhá třetina filmu pak zase působí jako parodie vašich oblíbených válečných příběhů. Jako „Na západní frontě klid“ nadopované „Full metal jacket“ a kinematograficky proprané „Prvním Avengerem“. Ne vážně. „Prvním Avengerem“… Oscarové nominace 2017. Kam jsme se to kurva dostali.
Film nabízí přesah do přítomnosti. Garlfieldovi je nakonec umožněno fungovat ve válce bez zabíjení a to jako medik (spoiler z plakátu, Gibsonův otřesný, otřesný marketing). A to na základě toho, že mu v činnosti brání jeho víra, kterou konstitučně není možné podřizovat lidskému zákonu.

*ehm* *Šaría* *ehm*

Film se poprvé omylem meta-referenčně vyjadřuje k nebezpečí neotřesitelného extrémismu.


3/3 | 02:15:00

Ve třetí části vidíme postavu Desmonda konečně ve válce. Nepochybně nejsilnější část snímku a jediná, která měla být ve filmu obsáhnuta. Bohatě by to stačilo. Nebylo zapotřebí lineárně předcházet činu Desmonda („spoiler“: v závěru filmu zachrání desítky vojáků vlastníma rukama) jeho dosavadním životem.

S jeho manželkou se jim v závěru nedostalo ani happy endové scény klasického war story objetí a polibku. Momentem divákovi katarze má být namísto scéna, kdy zraněného Desmonda snášejí po zmíněném Hacksaw Ridgi dolů. Je zkrvaven a obklopen mraky a scéna ve vás budí zdání, že umírá. To vám však o vteřinu později vyvrátí skutečný Desmond (rozhovor se skutečnými hrdiny nesmí v pravém true story chybět) a vy jste přinejmenším lehce zmateni. Závěr filmu se tak mihne rukama jako kouř. Scény z bojiště jsou však silně emotivní, a pokud by byly zpracovány pouze ony jako krátký (třeba animovaný) film doplněný úvodním flashbackem na Desmondův výcvik (kde bychom ho například na chvíli viděli, jak je šikanován a nazýván zbabělcem) bylo by to daleko efektivnější. A byla by to i lepší křesťanská propaganda. Tenhle film totiž stejně jako Umučení Krista není family friendly. Příběh, který Gibson vypráví je o jednom hrdinském činu. Víc jich během děje Desmond Doss neudělá (nepočítáme-li atentát na bratra). Desmond není natolik poutavým charakterem (obzvlášť v Garlfieldově postiženém podání), aby nás zajímal i v nezajímavých situacích. Finální změna pak není ani tak v něm, jako v jeho spolubratrech „ve zbrani“ kteří si uvědomí jeho božkost. Krátký film by všechno spravil a tento příběh mimořádné lidské odvahy by vystihl daleko lépe.

P.S Protože Židé ve filmu nebyly, démonizoval Gibson Japonce.

  • Finální hodnocení: 3,47/10
  • Nejsilnější stránka: Kostýmy, ve 2/3 kinematografie
  • Nejslabší stránka: Mel Gibson, Andrew Garlfield
  • Nejlepší hláška: „Virginia huh? You married your first cousin?“
  • Film v jedné hlášce: „This testicle belongs to a man named Hollywood.“
  • Šance na Oskara? Pokud Gibson na nikoho nezaútočí a nevezme mu ho = 0,347%