Michaela Susedíková

Exkurz do elektronické hudby v různých podobách. Tak by se dala charakterizovat kostra line-upu hudební sekce festivalu AFO. V druhé linii extatickému technu, které mu dominovalo především, zdatně sekunduje nekompromisní sludge metal či posthardcore. Na přitažlivé téma mýtu však letos dopadá stín minulých ročníků.

Úterý dopoledne, přichází čas na vyzvednutí akreditace, tedy týdenní vstupenky po léta slibující kromě kvalitních filmových projekcí i hudební vyžití. Hlavní témata mýtu a propagandy se promítnou na stylizaci města. Podle pásek umístěných na pažích je rozlišitelné, kdo z místních se podílí na organizaci AFO. Budova Konviktu se mění v centrum kulturní říše. Welcome to the 30’s.

První den se tradičně nese ve znamení chaotického přebíhání z místa na místo. Stabilizace se podaří docílit až s poslední hudební položkou programu, tedy vystoupením trojice Makropulos, Surrealita a Andrea Dare. Na tu už bohužel vyčká jen pár vytrvalých. Oceňuji především sehranost DJ’s.

V úterý rozčarování z prvního dne festivalu pomalu opadává. Nervózní oťukávání s novými prostory, nevšední ideou letošního ročníku a organizačními změnami pomalu odeznívá. Přilehlý parkán už v prvních hodinách středečního večera slouží jako meditativní bašta.

O klid a mír příchozích se stará kolektiv Genot Centre svým zvukovým minimalismem vycházejících odněkud z neprozkoumaných vesmírných prostor. Zpočátku klidný a vyrovnaný ambient postupně střídají ostré řezavé zvuky, až se pomalu začínám ztrácet v chaosu a rozbíjení struktur nejen pomocí zvuku, ale i projekce. K pozornosti mě přiměje až matematický přístup jednoho z dalších setů.

I přes minimální hlučnost na mě z celé seance dýchá život. Zároveň se při pohledu kolem sebe několikrát rozpomenu na odpolední projekci o původu zvuku a jeho účincích na člověka. Zdá se být jako dobré sedativum.

Pomalu následuje přesun do atria, kde už čeká se svým setem tajemná DJka Marie Pravda. Složitý začátek setu nechává přemýšlet, co přijde dál. Po šamanském zaříkávání, které se v pozdějších fázích setu ještě opětovně ozve, už je rozcvička střední zátěže v plném proudu. Atrium plyne. Teda do té chvíle, než nenaruší osobní prostor přecházení návštěvníků baru. V těchto momentech přichází časté volání po Kapli Božího Těla, která byla tak nějak hlavním tvůrcem ducha hudebního programu v předchozích letech.

Kvalitní set, kterému by slušel spíše dřívější závěr, následně vystřídá hudba o několik stupňů euforičtější. Pozvolna unavující se přítomné přichází znovu vzkřísit k životu Mettik. S přibývajícími dny přichází čím dál větší spokojenost, propojení s hudbou v rozdílných módech a zvýšená očekávání na hudební program v následujících dnech.
Případnou monotónnost žánrového zaměření ve čtvrtek rozbije dvojice kapel Möbius a Drom. Parkán dostává pořádně zabrat a já si říkám, že se konečně naplnil jeho potenciál. Syrová výpověď libereckých Drom je společně s precizně zvládnutým hráním jedním z nejlepších letošních zážitků.

Vrcholem festivalu se logicky stává sobota, což se znatelně promítne i na přítomné atmosféře. Anonymitu a prostor pro intenzivní napojení na hudbu poskytuje kryt civilní obrany, kde nabývá elektronická hudba úplně jiných rozměrů. Největším překvapením a jedním z nejsilnějších momentů je pak jedna ze závěrečných teček programu odehrávající se v Atriu. Jedná se o DJku Testosterinu. Konečně vidím Atrium v takovém stavu, v jakém má být. Svět je v pořádku.